Už když ptáci začínají po ránu procvičovat své hlásky a ranní rosa stéká na zahradní trávě, cosi se vrtí v huňatém pelíšku a otvírá jedno slepené očko, a po něm hned to druhé. Všude kolem je jen ticho a klid a našemu panu Dášovi začíná jeden z mnoha dnů jeho života. Škoda, že je pan Dáša menší, a nedosáhne na kliku, aby se mohl hned po ránu vyvenčit jak je mu libo. A vlastně ani neumí odemykat klíčem. A tak musí další minutky čekat na ty velké chodící stvoření, co jsou na něj vždycky tak hodní.
Když jsou všechny ranní potřeby dokonány, musí pan Dáša na sebe upozornit a pořádně hlasitě, protože má HLAD! Hned takhle brzy se u nás v domě začíná rozcvičkou během, poskoky, a samozřejmě štěkáním. A teď dávejte pozor, možná se vám bude zdát, že budeme mluvit o snídani pro samotného prince z královské říše za sedmero řekami. Ale to se mýlíte, takhle slavnostně se staráme o našeho teriéra. Zde uvádím recept:
· granule pro středně velká psí plemena /odměrkový kelímek, hranice 60, tmavě zelená úroveň/
· asi 5 cm masové paštičky NEBO uvařené zelené fazolky, nakrájené na malé kousky
· 2 kapky olivového oleje NEBO 1-2 lžíce vývaru, zda je k dispozici
Všechno důkladně promíchat a může se podávat.
Ještě před samotným hodováním si pan Dáša poslušně sedne a podá nám obě packy, je to přece šikovný a vychovaný pejsek, který už to dávno všechno zná a umí. Pak už jen slyšíme zvuk keramické misky, jak se šoupe po kamenné podlaze pod nátlakem pejskova mlsného jazýčku. Nikdy ani drobeček nezůstane, přísahám! A to se jde pak Dáša ještě vychytrale projít pod stolem, kde se právě snídá, jestli náhodou neupadne nějaký ten kousíček, kterým by se dotlačil.
Pořádně natankovat tělíčko čerstvou vodou a můžeme si jít protáhnout nožky a provést jednu z dalších čmuchacích expedicí. Je pravda, že ne vždycky se v poslední době podařilo dojít dál než 5 metrů od domku. Pan Dáša se prostě zasekl, připravil se do obranné pozice, jako kdyby se proti němu řítil vlak a koukal přímo děsivě. Po všech těchto signálech nemělo cenu dál tahat za vodítko a nechat Dášu vyhrát s jeho názorem "nikam nejdu". Většinou se tak stává, když je venku nehezké počasí.
Když už se nám ale podaří dosáhnout vrcholu (a to je park dvacet metrů od našeho bydliště), není potřeba ani nějaké pravidelnější chůze, čichání všech listů, roští, částí dřevěného mostu a vůbec, všelijaké havěti, zabere Dášovi vždy tolik času, že mezitím byste do sta mohli napočítat. Musíme k tomu však mít pochopení, je to přeci náš starý opa, který má na takovéhle manýry nárok.
Nejdůležitější náplní dne je však spánek. Ať už v košíku, na velkém polštáři, v kuchyni na zemi… na boku, na bříšku, s chrápáním či různým poňufáváním. Panu Dášovi se někdy až směju, jak dokáže komicky vyvrátit svoje zadní nožky, připomíná skoro až rohožku. Mezi touto oblíbenou aktivitou si Dášeňka nejradši pohraje s pískacími hračkami (škoda jednoho menšího krokodýlka z gumy, přišel o hlavu), které rád chytá a nosí zpět nám páníčkům, ale nejradši se s nimi potom přetahuje (a zde vidíme příčinu té utržené hlavy).
Okolo páté se vždy pan Dáša začne dožadovat večeře. Vypadá to, jakoby měl na své tlapce hodinky a čekal a čekal, až se ručičky dokodrcají k pětce a začne jeho štěkací maratón. Jóó, ale to má chlapec smůlu, protože granulky se k němu přikutálí až později. Nicméně - jídlo vzorně snědeno, terén venku obhlédnut a můžeme se uložit ke spánku a čekat na další příjemný den.
Nakonec ještě jedno tajemství o oblíbeném Dášově mlsání: jakmile má někdo namazané nohy krémem, ať už obyčejným, či slunečním, nastoupí do akce Dášův dlouhý jazyk a lízací schopnosti a krémový povlak z nohou/rukou máte rázem fuč.
Zde hledá